Back in Ibiza

Co to? Jak to že jsem zase odletěla?

Během tohoto týdne jste asi někteří z vás zaregistrovali pár fotek na instagramu a na facebooku. Ano, návrat na Ibizu byl lehce neplánovaný.

Můj výlet začal už od příjezdu do Jihlavy, kdy na mě čekal odvoz do Prahy. Tentokrát jsem využila aplikace Blablacar (spolujízda) a opravdu nelituji. Člověk tak pozná zajímavé lidi a je zase o něco chytřejší. Řidič měl vůz BMW, takže jízda byla rozhodně příjemnější než busem :-) 

Letiště pro mě znamená úlevu a nové začátky. Zde mé výlety vždycky začínají, miluji prolézání obchodů a zajímavými místy na pražském letišti. 

Můj let tam vedl přes Dusseldorf s 3 hodinovým přestupem se společností Eurowings. 

Zmrzka na letišti teda nestála za moc. 

Dietní lowcost oběd..

Proč jsem se vlastně vrátila na Ibizu?

Návrat na Ibizu způsobila jedna nabídka nebo kontakt s jedněmi lidmi, kteří by mi nabídli ubytování včetně stravy za menší pomoc kolem domu a se zvířaty.

Nebudu tady detailně rozebírat vše, jenom jde o to že pomalu ale jistě hledám práci a nějaké to zázemí ve Španělsku, nejlépe na ostrovech. Jednoznačně proto, že je zde větší šance najít dobře placenou práci na letní sezonu ale i mimo ni. Spousta lidí mi řeklo že práce na Ibize pro mě nebude takový problém, takže uvidím.

Nicméně jsem se vrátila na Ibizu s tím abych poznala nejmenovanou rodinu u které bych mohla bydlet. Byla jsem u nic celkem 4 dny (na Ibize celkově 6 dní) a ani se mi nechtělo domu. Jejich dům ležel na kopci kam autobus nejezdí.

Napadlo mě co kdybych si půjčila skůtr, také že to byl skvělý nápad.

Na Ibize jsem byla jen jednou v životě a tamní silnice neznala ale vše bylo nakonec tak jednoduché. Bohužel stala se mi menší nehoda když jsem po pár kilometrech vypnula motorku na odpočívadle. Když jsem ji chtěla nastartovat, nešlo to. Ani na podesáté to nešlo, co s tím...? Po silnici ani auta nejezdila abych si někoho stopla.
Nakonec mě pomohl hovor mému příteli, který mi vysvětlil že když nic nepomáhá tak se skůtr musí nakopnout přes páčku, dole u kola. Nojo, idiot(já) si půjčil dopravní prostředek... já jsem na skůtru totiž nikdy před tím nejela ale tak nic na tom není si říkám.. Se skůtrem jsem se skamarádila a projela jím celé okolí San Antonia včetně různých pláží.

Pokud pojedete někam na dovolenou, doporučuji si ho pronajmout. 3 dny vypůjčení mě vyšlo na 1400,- Nikdy si nepůjčujte vůz na letišti, to bývá zpravidla nevýhodné.


Protože můj přílet byl v pozdních hodinách přespala jsem v hotelu. Hotel byl čistý, pohodlný ale výhled z okna nic moc. Což, bylo to jen na jednu noc.

Nejlepší snídaně ever. Pomerančový fresh a bageta s jamon iberico.

Můj ibizský povoz.

I když je to jen slabá motorka, bohatě mi stačila.

Rodina, která mě hostila byla paní se synem. Byli jednoznačně skvělí a doufám že se k nim jednou vrátím. Jejich dům byl velký a opravdu typická španělská architektura z domu jen dýchá.

Nejdokonalejší byl stejně výhled odsud.

Pro mě byl přichystaný příbytek, kde bych mohla pokud bych chtěla a vše vyšlo do budoucna na nějakou dobu bydlet.

Byt o třech místnostech s koupelnou a menší kuchyňkou. Co člověk k životu potřebuje...

Rodina měla psy, kočky, slepice, papoušky a taky koně. Vyjížďka každý den musela být a to okolí a výhledy, prostě nádhera. Bohužel jsem si nebrala s sebou na vyjížďku telefon, takže mám pár fotek pouze z okolí stáje.

V klasickém španělském sedle... třmeny u tohoto konrétního sedla jsou plastové nikoliv kovové.

Návštěva pláže taktéž nesměla chybět a zátoka Cala Comte to jistila. Ty fotky nepotřebují absolutně žádnou úpravu...

Vydržela bych se koukat na moře hodiny...

Druhá zátoka se jmenovala Cala Tarida.

Na Ibize je mraky různých zátok s nádhernými plážemi. Pokud se sem někdy vrátím, určitě chci navštívit další krásná místa tady na Ibize. Mám jich plný seznam.

Poslední noc před odletem jsem trávila se svým kamarádem/přítelem v San Antoniu abych stihla vrátit motorku a brzy ráno mohla vyrazit na letiště.

Výlet byl sice nečekaný ale naprosto bezkonkurenční.

Po cestě zpět do ČR můj let vedl přes Milano a tak mě napadl skvělý nápad, proč se nepodívat do Milána, když už tady jsem..

Miláno si ale nechám na příští článek.

Poslední poohlédnutí za létem 2017

Už máme skoro konec září, uteklo to hrozně rychle a já bych se ještě a zároveň naposledy chtěla poohlédnout za létem a co se v něm událo.

Zkrátka, vzpomínky se mi už trošku vytrácí ale budu se snažit celé léto shrnou do jednoho stručnějšího článku.

Ještě před prázdninami mě polil pocit že, letos to bude v létě pěkná bída, jelikož už chodím do práce ale opak je pravdou.

Sportování mi moc nešlo, nějak jsem se k němu nedokopala ale jediné na co mi zbyl čas a nálada bylo kolo. Vždy jsem vzala kolo a jela pryč, nacházela nové cesty, zkratky a cyklistika je jediná aktivita která mě baví a vydržím u ní.

Jedním z výletů je cesta na Zaječí skok. Ač toto místo dobře znám, tak cestu na kole sem málokdo zná.

Vyhlídka je odsud pěkná a vydržela bych tu hodiny.

Letošní léto jsem si užila o dost více než ty předešlé. Neslo se především ve znamení cyklistiky, koupání v rybníku a objevování nových tras.

Tohle kolo se mnou drží něco málo přes 10 let...

Abych nezapomněla, na začátku prázdnin jsem se s bráchou vydala na víkend do Prahy. Na památky ale taky trochu na nákupy. Mým cílem byli především farmářské trhy na Náplavce a určitě bych na ně zašla zase někdy znova.

Praha byla skvělá a zase mi do života přišli noví lidé se kterými jsem se seznámila.

Prázdninová Praha je doslova nacpaná turisty..

Prázdniny a celkově léto byli pro mě pozitivními měsíci a celkově mi přijde, že už se mi dlouho nestalo něco špatného a tak nějak mi zatím všechno vychází, jsem spokojená a mám mnoho energie dělat věci s radostí a elánem.

Červenec utekl velmi rychle, jak lusknutí prstem a přišel srpen.

Začátkem srpna u nás byla pouť ale nějak mě minula a přišla mi letos opravdu ubohá včetně otrávených lidí..

V dětství jsem poutě prožívala ale teď už mě moc neberou a jediné na co se těším je jídlo a sladkosti, které bych neměla ale když je ta pouť, však to známe :-)

O prázdninách mě chytlo vaření, což je u mě velkým překvapením neboť mě tahle aktivita dříve vůbec nic neříkala..

Menší náhled na moje nejčastější pokrmy během prázdnin neboli červená čočka na deset způsobů 😆
Moje vaření není žádné mistrovské dílo. Víceméně je veškerá zelenina ze zahrádky, vajíčka jsou taky domácí a jsou to takové splácaniny ale mě tohle chutná a máte to za chvíli hotové.

**Musím upozornit na toto sushi z Kauflandu. Pěkně ošizené a dokonce mi po něm nebylo zrovna dobře, takže určitě zvažte nákup této potraviny. Namísto sojové omáčky daly obyčejné magi, no fuj.**

V na přelomu srpna se na mě usmálo štěstí v giveway, kde jsem získala sojové vosky od značky Jemno. Na jejich recenzi se můžete mrknout sem: jemno vosky

Nákupy kosmetiky u mě rapidně zeslabily a upřímně už mě to ani tolik nebaví. Snažím se kupovat méně produktů, hlavně ty které potřebuji a nekupovat zbytečnosti. V tom mi pomáhá i větší zájem o přírodní kosmetiku..

V půlce srpna jsem překonala sama sebe a dokázala se sbalit na týdenní cestu pouze do batohu.

Jako každé léto u mě boduje Španělsko a tentokrát to byla Ibiza, která byla jednoznačně skvělá.

Pokud nevyhledáváte památky ale milujete moře, plavbu lodí a vodní zážitky, Ibiza tento účel naprosto splňuje.

Léto 2017 bylo pro mě jednoznačně nejlepší a přijde mi tak každý další rok čím dál lepší a lepší.

Koncem léta, jednoho krásného letního večera nám nad domem přelítl horkovzdušný balon... A pohoda to vážně byla.

Nastává nám období bund, mikin a dešti vzdorných bot, to já vážně nemám ráda a tak doufám v ty krásné sluneční podzimní víkendy, kdy se bude dát ještě něco skvělého podniknout.

Bohempia, nechme přírodu více dýchat

Dnes pravý den na to abych vám představila něco nového co jsem před pár měsíci objevila.
Docela se zajímám o ekologičtější způsob života a o tom jak je naše konzumní společnost čím dál náročnější ne třeba spekulovat.
Je mi jasné že na stoprocent ekologicky rozhodně nežiji ale snažím se abych po sobě zanechávala co nejméně odpadu.

Koncem prázdnin přemýšlím nad tím jaké oblečení budu nosit nadcházející sezonu na podzim a zjišťuji že si budu muset koupit boty, zkrátka nějaké tenisky vhodné na takovéto každodenní chození. Takové boty by měly být kvalitní a pohodlné. 

Jedná se o konopné boty, vyrobené v ČR. Vyrábí je firma BOHEMPIA, filosofie firmy a hlavně samotná obuv se mi velmi líbí a od jejich objevení mám jasno.

K botám jsou dvoje tkaničky v modré a šedé.

Kvalita materiálu bude určitě dobrá a látka je silnější a tvrdší než bývá například u Converse.

Chodí se v nich pohodlně, nedřou a hodí se k většině oblečení.

Hmotnost bot je podle mě vyšší než u Converse a jim podobným. Přeci jenom "plast" (syntetická látka) na noze je lehčí. Nicméně při chůzi mě nijak neomezuje.

Mám v plánu si pořídit i další barevné provedení těchto bot.

Běžná cena tenisek je 1200 Kč ale já je koupila za 950 Kč (v akci)

Konopí je ze zemědělského hlediska velmi nenáročná plodina a dá se pěstovat způsobem bio velmi jednoduše. Bohužel u nás se konopí už nezpracovává nebo jen velmi málo. Zřejmě konopí zpracují v cizině na látku, kterou pošlou k nám.

Konopí z obecného hlediska je velmi odolný a antibakteriální materiál, v přírodě odbouratelný.

Firma BOHEMPIA nabízí také oblečení a kosmetiku z konopí. Co si budeme povídat, oblečení není zrovna moje gusto ale nevadí..
Sortiment kosmetiky je opravdu malý ale zaujal mě tuhý kopřivový šampon s konopným olejem od firmy Mýdlárna Šiva.

Zatím jsem se k němu nedostala ale jakmile budu mít odzkoušeno, určitě napíši recenzi jaký je.

Složení jak můžete vidět na fotce je opravdu přírodní, takže máte jistotu, že si na vlasy neplácáte látky o kterých vůbec nic nevíte co jsou zač.

Kostka se zdá být dost velká a voní jako přírodní mýdla, prostě bylinky, tráva, něco takového.

Zabaleno v papírové krabičce, takže po vás nezbude ani žádný odpad. 

Hmotnost 130 g
Cena 175 Kč

Už jste o firmě BOHEMPIA slyšeli? 

Jaké bylo vaše léto?

Co pro mě znamená čas

Někdy minulý týden mi přišel email s návrhem jestli se nechci připojit do soutěže s eshopem www.helveti.cz o hodinky se závěrečným pozváním na setkání všech účastněných, a to mě láká ze všeho nejvíce. Poznat někoho z blogerské sféry bych opravdu chtěla a teď bych měla příležitost.
Podmínka soutěže je napsat jakýkoliv článek na téma organizace času, úvahu, povídku, zkrátka cokoliv co se týká hodinek a času.
Článek jsem si napsala taky za účelem procvičit si trochu hlavu.

Hned mi hlavou projela věta, že hodinky jsem měla na ruce naposledy na základce.

Co pro koho znamená slovo čas je individuální záležitost.

Organizace času je pro mě důležitá a také v tom abych tam kam mám přijít, přišla včas. Nerada chodím kamkoliv pozdě, proto se vždy neustále koukám na telefon abych měla čas pod kontrolou. 

 Pro každého z nás však znamená určitou dobu, která je důležitá proto abychom tvořili, něco dělali a tudíž vytvářely svůj život, tak abychom byli spokojení.

Čas v našem životě můžeme převést na organizaci času, který si rozvrhujeme podle našich priorit, díky nimž pak vzniká celek toho jak vlastně žijeme.

Pro mě slovo čas, znamená celý můj život, za který chci stihnout hodně věcí. Čas pořád plyne dál a dál a je jen na nás jak moc ho využijeme, zda plnohodnotně nebo jej promrháme. Myslím že takovouhle věc můžeme usoudit až budeme na sklonku života, zda jsme využili všechen čas nebo ne.

V mé dočasné práci se setkávám neustále s mladými holkami, které dle mého absolutně nezvládly organizaci času a absolutně neřeší svoji budoucnost, vůbec je neštve že vylezli ze základky, nemají nic a čekají až jim něco spadne z nebe. Tohle je podle mě mrhání plnohodnotného času.

Nikdy jsem si cíle nepsala nikam na papír ale mám je u sebe v hlavě a jdu si za nimi. Ač nejdu přes mrtvoly, tak s poklidem se krůček po krůčku přibližuji k nim. Čas v tom hraje velkou roli a mém věku což je 22 let, můj budoucí život právě vytvářím a je jen na mě jak moc budu tempo stíhat, zdali nezpomalím a propásnu tak některé příležitosti.

Jsem člověk který nikdy nemá naplánované věci do minuty a přesnost v mém životě nehraje příliš velkou roli s čímž možná úzce souvisí i moje laxnost k povinnostem, tak jako to bylo ve škole. I když jsem maturitu a všechno co měla udělala, tak vím že kdybych byla přesnější a organizaci času plnila, možná by ze mě byl pilný student a dotáhla to někam dál. Svůj čas si dokážu zorganizovat perfektně ale pak už není ta vůle na to všechno dodržet.

Možná bych si přeci jen měla nasadit hodinky zase na ruku.

*předem se omlouvám za možné gramatické chyby v textu, čeština zkrátka nebyla moje silná stránka a tak mi občas něco unikne

Jen tak proklikávám stránkami s hodinkami a vybrala čtveřici těchto, které mě nejvíce oslovily. 

Vánoce máme skoro za dveřmi, takže doporučuji mrknout na webové stránky: www.helveti.cz, třeba vás něco zaujme a hned budete mít skvělý dárek třeba pro někoho blízkého.

Outfit: Poslední sbohem létu

I když se blíží podzim a tenhle outfit se sem už tolik nehodí, já věřím že nás ještě čeká mnoho krásných slunečných dní. Dneska jsem se rozhodla napsat outfitový článek.

Módu rozhodně nemám tolik v merku jako jiné blogerky ale říkám si proč bych něco málo nezkusila. Většinou totiž nemám nikoho kdo by mě vyfotil nebo není dobrá příležitost a zkrátka když mám volno nemám náladu se do něčeho oblékat ani líčit a když už mám náladu tak je venku hnusné počasí.
Hlavně nemám zrcadlovku, takže fotky by stejně nebyli top kvalita.


Outfit bych zařadila do kategorie elegantního oblečení. Jedná se o kratší šaty se vzorem květin a ptáčků. Kupovala jsem je na jaře v brněnském Mohitu jako jedno z oblečení k maturitě.

Jo jo, Mohito se stává mým velmi oblíbeným obchodem. Líbí se mi styl oblečení, kvalita není nejhorší a ceny, no jak se to vezme ale není to tak hrozné.

Na maturitu se šaty hodily skvěle. Materiál a celková struktura šatů se jeví kvalitní, délka sukně tak akorát a výstřih je dobře vymyšlený tak že nic neodkrývá. Těmito šaty rozhodně nikoho nepodráždíte ač jsou krátkého střihu a působí lehce slavnostněji.

Určitě bych takovýto outfit využila jak sem řekla například k maturitě nebo i na svatbu ale rozhodně s jinou kabelkou.

No, přibrala jsem, pouť a Ibiza se na mě podepsala :-( ale jak už zase chodím do práce mám tak nějak stravovací režim více pod kontrolou, tak doufám že to půjde dolu.

V oblékání nejsem žádný guru a spousta trendů mě absolutně nic neříká, jako třeba boyfriend jeans i když je všichni zbožňují.

Barva v mém šatníku převažuje nejvíce tmavě modrá naopak ve žluté nemám ani jednu věc a oranžovou nesnáším.

Já myslím že vzor takovýchto alá usušených květin se hodí i na konec léta.

Šaty - Mohito

Obuv - CCC

Kabelka - Mango

Děkuji za shlédnutí celého článku a doufám že se vám tento oddychový článek alespoň trochu líbil.

A co vy, chodíte ještě do školy nebo do práce?

Nákupy z dovolené

A je tu zase září a já si říkám ještě že nemusím jít do školy. Co se měsíc přehodil, zdá se mi jakoby léto definitivně skončilo a opět tu máme upršené dny, spoustu povinností a odpočítávání dnů do Vánoc.

Já se ještě na chvíli vrátím do prázdnin a ukážu vám věci, které jsem si nakoupila na Ibize a během její cesty.
Jelikož jsem měla velkou zastávku v belgickém Charleroi, pár věcí si nakoupila i tady, neboť na Ibize obchodů moc nenajdete a já věřím že se na Ibizu někdy vypravím znovu.

Nejdříve začnu od těch tvrdých věcí...

V Praze jsem se ještě zastavila v OD Kotva do obchodu Bioo za účelem koupě přírodního deodorantu. Už dříve mě zaujali deodoranty R.E. v dřevěných krabičkách a tak jsem jeden musela mít. Mohu vám říct že mě mile překvapil. Určitě chystám recenzi.

Vzala jsem i žvýkačky na cestu EAMA, taky nějaké přírodní. Chuť super ale vydrží tak na dvě žvýknutí. 

SDkartu jsem si nakonec koupila v Belgii protože v Praze už jsem ji nestihla koupit. 16GB mi bohatě stačí protože fotky z telefonu hned vytřídím a dávám si je na flashky.

Boho lak na nehty. Kosmetiku značky Boho můžete zakoupit na některých eshopech. V Belgii byl docela velký stojánek v drogerce a laky s dřevěným uzavíráním mě fakt oslovily. Barva je to tmavá bordó.

V belgické drogerce byl i stojánek Sleeku, tak jsem nemohla odolat a odnesla si další paletku, tentokrát odstíny Vintage Romance.

Tvářenka Sleek v odstínu Rose Gold je opravdu krásný odstín který mi přijde takový univerzální po celý rok.

Antistresovky jsou z jednoho knihkupectví v Charleroi. Marocký prodavač mi je prodal za 2 € se snídaní k tomu 😊. Kniha má pevné desky a uvnitř nespočet omalovánek, které do smrti nevybarvím.

Na Ibize jsem si pro sebe koupila jen tyto dvě věci.
Přírodní deodorant, 100% kamencová sůl (kamenec) značky Deliplus z Mercadony.

Bronzer taktéž značky Deliplus je opravdu veliký a do konce života ho nespotřebuji. Má krásný tón a je velmi jemně mletý, takže na pleti vypadá velmi dobře.

Poslední věcí z Ibizy mám brýle. Žádné jsem si tam totiž nevezla a minulý rok mi brýle spláchla vlna. Dali mi je černoši, takže cenu opravdu nevím.

Parfém byla priorita, kterou jsem si chtěla dovézt. Vždy mi pak vůně připomenou to ono léto se všemi vzpomínkami.. A taky si mohu odškrtnout další položku na mém wishlistu.

Paco Robanne Olympéa se mi líbí už dlouho, navíc v této nové verzi Intense je více vanilky. Vůně je teplá, nasládlá a lehounce kořeněná. Vždycky si oblíbím jednu vůni a tu chci.

Calvin Klein Summer One je unisexová hodně letní, svěží vůně. Vůni jsem koupila na letišti v Dusseldorfu, kdy mi zbyly poslední eura a chtěla jsem je nějak utratit. Ve slevách měli mnoho parfémů a mě zaujal tenhle CK.

Na konec tu mám pár kousků oblečení. Něco je z Charleroi a něco je nakoupeno v den návratu v Praze.

První bordó kalhoty jsem kupovala v Primarku v Charleroi. Nejsou tak elastické jak se zdají a ve předu jsou s imitací kapes. Ani jsem si je nezkoušela ale jsou mi.

Khaki highwaist kalhoty jsou taky z Charleroi z Bershky a ani ty jsem si nezkoušela a nakonec mi sednou přesně.

Oblečení si málokdy zkouším, mám v tom celkem odhad co mi bude a co ne. Zatím jsem se sekla jen jednou u halenky.

Silnější legíny už jsem kupovala v Praze v Gatu na Václaváku. Libí se mi vzor.

Spolu s kalhotami jsem si z Primarku odnesla i tyto nízké ponožky do balerín. Já si na Ibizu nevzala ani jedny ponožky 😊 úplně jsem je zapomněla doma.

Z Ibizy mi zbylo dost peněz a tak mě napadlo co kdybych si koupila novou bundu na podzim, no a v Praze v Mohitu mě okouzlil tento kabát. Levný zrovna nebyl ale sedí mi skvěle, tak jsem se do něj na první pohled zamilovala a musel být můj.
Koupila jsem si ho proto, protože vím, že u nás v Jihlavě bych si nic nekoupila neboť výběr oblečení je u nás nulový.

Není toho moc ale zážitky jsou důležitější než hmotné věci.

Navíc já věřím, že se do Španělska zase brzy zanedlouho vydám.