Focení aneb Moje poprvé

Pěknou sobotu přeji všem.

Venku máme pěknou zimu, takže počasí pro dnešek je ideální zalézt pod peřinu a dát si nějaký horký nápoj. Já to tak udělala a je mi fajn.

Září bylo fajn. Sice jsem se opět vrátila do školy ale aktivity během měsíce byly pro mě více než přínosné. Říjen už naopak.

Jednoho krásného dne se mi na Facebooku ozvala kamarádka Eva, kterou jsem dlouho neviděla, zda bych nechtěla něco nafotit.
Okamžitě to ve mě vzbudilo radost a souhlasila s tím. Vždycky si říkám a tiše závidím těm blogerkám které mají někoho kdo jim fotí outfity a mají všechny fotky perfektní, že bych to také chtěla.
Jenomže pořádná zrcadlovka aby to stálo za to stojí pro mě moc, navíc nevím jestli bych ji natolik využila a uměla ovládat.
Navíc při cestování si nedokážu představit, kdybych se musela tahat s takovým těžkým foťákem.
Mě by se líbila zrcadlovka ale aby byla velikostí telefonu.

Nevěděla jsem kde se budu fotit, v čem atd.
Evča se pro mě zastavila autem a jely na místo kde jsou aleje, kaple a celkově pěkné místo na ono focení.
Mimo mě se fotily i dvě další holky, z nichž tu jednu znám od vidění a tak alespoň jsem poznala další fajn lidi.

Vyndala ze své tašky obrovský kanón neboli foťák a začalo se.
Eva nám donesla pár oblečků na focení, takže nemusel člověk ani nic vymýšlet.

Bylo to moje poprvé...
Nato že se ráda fotím, tak z tohohle jsem měla trochu trému, přičemž na některých fotkách bylo znát že jsem v napětí a ne moc přirozený výraz v tváři. Nebyla jsem uvolněná a to je velká chyba,

Myslím že další focení už bude o kapku lepší.

Pro mě to byl skvělí den se skvělými lidmi a budu ráda když to zase někdy zopakujeme.

Z focení mám dobrý pocit ale vím že příště se musím lépe tvářit.¨

Měla jsem z toho celkem trému ale nakonec to zvládla.

Největší dík patří fotografce.