úterý 22. června 2021

Toulky po Peak District, vesnička Edale odkud vše začíná

 Po delší době jsem tady zase s výletem po Anglii. Tento výlet  jsem uskutečnila v březnu, kdy počasí ještě nebylo nic moc.

Peak District, lokalita v Derbyshire, mezi Manchesterem a Sheffieldem. Hodně dlouho mě toto místo lákalo protože zde uvidíte krásný anglický venkov kde jsou jen malinkaté vesničky uprostřed vysokých kopců, široko daleko minimum civilizace, jen ovce, krávy a krásná příroda. Peak District je na několik návštěv a nacházejí se zde různá zajímavá místa. Jsou tu vodopády, hory, jeskyně, přehrady, jezera, lesy no prostě nádherná příroda od civilizace dál. 

Ráno jsem se vzbudila a řekla jsem si jedu, protože ty činy jsou daleko důležitější než sliby a říkání si, až to skončí... Nasedla jsem brzy ráno do auta a mířila si to směrem do vesničky Edale, odkud začal můj první výlet v Peak Districtu. Budete se divit ale potkala jsem zde spoustu lidí, kteří také nebyli lokální, takže pohoda, nebyla jsem jediný buřič.

Bylo po zimě, takže příroda je dost podmáčená a počasí nevyzpytatelné, navíc ten týden tady řádil dost silný vítr, který mě blázna, od výletu sem rozhodně neodradil.

Sama po dlouhé době v přírodě a můj úplně první větší trek tady v Anglii. Vůbec jsem neměla mapu kudy přesně půjdu, jenom jsem si tak pomysleně vymyslela trasu díky google maps. Google maps fungovali tak na 50%, někde totiž vůbec nebyl signál, takže jsem se řídila svojí intuicí, vyšlapanými cestami a lidmi které jsem potkala. 

Trasa kterou jsem šla já, byla celkem náročná přes potoky, kameny se šplháním a ne úplně značená, zato jsem se dostala na místa kam nechodí zas tolik lidí. Po cestě se ke mě přidali dva kluci, angličani a kupodivu i oni byli z Liverpoolu.


Krajina zde je kopcovitá s minimem lesů. Tolik lesů jako je například u nás, zde v Anglii není tolik bežných. Kopce často posety dobytkem jako ovce a skot a často jejich ohradami procházíte. Dobytek si vás většinou nevšímá a pokud se přiblížíte, tak prchá pryč. 

V údolí tekla řeka, která měla naoranžovělý nádech, což mi přišlo zajímavé a je to díky velkým rašeliništím na vrchu kopců. No a do jednoho z rašelinišť jsem i nechtěně stoupla a probořila se v něm až po kolena. Upřímě tohle ve mě vzbudilo trochu trauma jak mi tu nohu vcuclo. Ano v Británii najdete velké množství rašelinišť a jedno nejhlubší se nachází ve Skotsku.

 Krajinky za mě úchvatné i přes lehkou nepřízeň počasí. Říkám lehkou protože nepršelo, jen chvílemi mrholilo. Tady v Anglii totiž není vůbec jednoduché určit jaké bude počasí během celého dne protože se počasí často mění. I dkyž za tu dobu co zde bydlím jsem se dle určitých jevů naučila vysledovat zhruba jak bude.



Kdo žijete v UK rozhodně doporučuji sem zajet protože budete nadšení. Přímo do Edale jezdí vlak, který podle mě jezdí do Manchasteru či na druhou stranu do Sheffieldu. Takže dostupnost toho místa není závislá pouze na autě, nicméně auto je pohodlnější varianta.



Cesta nahoru vedla prostě po hrbolatých neoznačenách cestách a ano i tudy vede oficiální stezka.


Bylo po zimě a úpřímě jsem očekávala horší terén. Teď v toto období kdy máme už květen budou stezky schůdnější a určitě se sem opět vydám. Mám toho na seznamu totiž spousty a letošní rok chci objevovat místa tady v Británii.



Jak můžete vidět, nahoře byl ještě sníh a poměrně silný vítr. Někde byli cesty, místami vůbec a to se mi stalo osudným, neboť jsem stoupla do rašeliniště. Těch je tady opravdu hodně a někde kde právě nevede cesta je risk že do něj stoupnete.


Ze shora se line nádherný výhled do údolí, vzdálené vesničky a na kopci se dále můžete vydat směrem kam budete chtíl pokračovat. Kdyby tolik nefoukalo, urřitě bych zde poseděla ale to se v tu dobu nedalo.

Na to, že jsem neměla buhvíjaké vybavení, ušla jsem přes 20 km a ani se nezapotila. V lepším počasí bych samozřejmě bývala šla dál. Dva angličani, kteří se ke mě přidaly šly dál ještě na Mamtor ale to už jsem vzdala a vydala se směrem k autu protože začalo dost pršet. Ono britové jsou hodně otužilý a není výjimka, když v lednu potkáte na ulici lidi v krátkých rukávech a o dětech ani nemluvím, ty též rodiče moc teple neoblíkají. Takže ňáký deštík místním plány rozhodně nerozhodí.


Outdorové vybavení u mě tedy moc nehrozilo, co ale musím říct, tak trekové boty byli skutečně voděodolné a moje nohy komplet suché i přes zabořením se do bláta. Boty jsou podle mě nejdůležitější pokud se chystáte na trek. Je jedno jaké budete mít kalhoty či jestli budete mít termo prádlo nebo ne ale pokud máte špatnou obuv, tak vám termoprádlo bude prd platné.





Naprosto miluji okukovat místní kamené domečky, které jsou k vidění hlavně na vesnicích. Prostě pastva pro oči, teď do toho šero, pršavo a hned si přijdete jak někde ve filmu. Ve vesničce Edale byla otevřena jedna kavárna, kde si můžete dát něco k pití i zakousnutí a na konci výletu ten čaj s mlékem a ňejaká buchta opravdu bodli.


Jak teď listuji všemi těmi fotkami, tak mě úplně láká se sem zase vydat. Třeba popojet o kousek dál a prozkoumat další část Peak Districtu.


3 komentáře:

  1. O tomto mieste snívam odvtedy, ako som prvý raz čítala Austenovej romány. Nádhera. :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  2. Super místo a skvělé fotky. :) Ráda chodím na podobná místa si vyčistit hlavu. Prostě jen hodím na záda batoh a vyrazím si do přírody na procházku na celý den. :) Člověk je potom krásně zrelaxovaný, příjemně unavený a má čistou hlavu. :) Rozhodně to doporučuji všem, když mají nějaké trable nebo tak, pěkně si tam zapřemýšlíte. :)

    OdpovědětVymazat