Co mi život v zahraničí dal verzus co mi vzal

  Venku zase prší, oproti dubnu kdy pomali nepadla ani kapka. Tento týden jsem si dala za úkol popřemýšlet nad svým životem a dát si dohromady pár bodů o tom co mi život v zahraničí dal verzus co mi vzal.

V zahraničí si vlastně tvoříte váš vlastní život a úplně od nuly.

Kdo mě čte či sleduje delší dobu, ví že můj život se v podstatě od 18 let ubírá k životu za hranicemi. Začalo to v 18 ti letech, kdy jsem se poprvé a sama vydala letadlem do Španělska za úplně cizími lidmi. Nikdy jsem se nebála, to mohu skutečně potvrdit. Vždycky jsem věděla a věřila v to, že se mi nic nestane a vždycky jsem mávla rukou nad radami "chytrých lidí" z okolí, protože jsem si věřila a v hloubi duše věděla že se nic nestane a i kdyby, na úkor všeho dobrodružství to bude stát za to. Vždycky jsem byla tak trochu samorost a věci museli jít podle mě a nedejbože kdyby mi někdo kazil plány. Spousta lidí z okolí i cizích mi kdysi říkalo; je to nebezpečný, ukradnou ti dokumenty, dávej bacha aby ti někdo něco nedal do jídla, ty jsi šílená a sama, támhle někdo tě někam zatáhne a milion dalších rad. Cožpak si myslíte, že bych si někdy brala příklad z lidí a brala vážně chytré rady těch, kteří sami za celý život nikde nebyli? Nikdy! Ani rady svých rodičů! Ti mi naštěstí nikdy nic nerozmlouvali, nikdy nic nezakazovali a věřili mi, že vím co dělám a proč to dělám.

Berte si rady od těch, kteří jsou pro vás inspirací a motivací a ne do těch, kteří vás demotivují a pouze ve vás vzbuzují strach. Položte si otízku, jestli vy byste chtěli být jako oni.

Domluvím se plynule dvoumi jazyky

Španělsky jsem se naučila během mých pobytů ve Španělsku, kam jsem pravidelně cca 6 let cestovala několikrát do roka a k posledu i pracovala. Naučila jsem se jí z naprosté nuly a bez jakékoliv učebnice, či kurzů. Španělsky se domluvím naprosto bez problému a rozumím 90%. Španělštinu začínám lehce ztrácet ale díky španělsky mluvícím kolegům v práci mám i tak možnost si ji aspoň udržovat.

Moje angličtina ze školy byla průměrná a to co jsem se ve škole učila několik let mi zpočátku zde v Anglii nestačilo. Řekla bych, že nám v ČR chybí konverzace v angličtině. Ve škole se sice učíme do podrobna gramatiku ale kdzyž se nás někdo na něco zeptá na ulici, tak spousta lidí neumí reagovat. Proto se držím odzkoušeného názoru, abyste jeli do cizí země, klidně do Německa a zkusili na ně angličtinu a vyzkoušeli si mluvit. Nad to není žádný kurz. Prostě mluvit s cizinci a držet se dál od Čechů.

Z vlastní zkušenosti vnímám velmi důležité umět porozumět. Například tady v Anglii téměř nenarazíte na přesnou spisovnou ajinu, tak jak jsme se ji učili ve škole. V každém kraji v Británii používají svůj slang a každý třetí na ulici je cizinec který si nese svůj accent a tyhle lidi běžně pracují na úřadech a všude jidne. Jazyky vnímám jako obrovskou výhodu, s tím, že i kdybych se někdy do budoucna vrátila do ČR, hned mám více otevřené dveře co se práce týče.

Dosáhla jsem lepších pracovních možností

V Anglii je jedna věc kterou mohu vyzdvyhnout a tou jsou obrovské pracovní příležitosti. Pokud jste schopný, pracovitý a přemýšlí vám to a chsete pracovat, máte neomezené pracovní možnosti a nikdo se vás neptá co máte vystudováno. Například moje osobní zkušenost je taková, že kam bych se v Česku hrabala roky jsem se zde na lepší pozici dostala za pár měsíců. Lidi si vás všimnou a ocení pokud vám to uvažuje. Práce zde mi dala samozřejmě i nové zkušenosti.

Být spokojená a vděčná

Spousta z nás která nikdy nikde nebyla, i já jsem si to myslela, že v zahraničí je všechno daleko lepší. Ano, sledujeme televizi, videa, názory okolí na základě čehož se nám vytváří předsudky. Když potom v dané zemi žijete zjistíte, že realita je úplně jiná. Všude je něco špatně ale i naopak lépe. Během svého života jsem měla možnost poznat neuvěřitelné množství různých lidí a kolikrát dost divných ale i zajímavých lidí, příjemých ale i ti co z vás vysají všechnu energii. Vždycky se ale koukám sama na sebe a snažím se na všech věcech vidět pozitiva. Často se setkávám s lidmi, kteří mají různé sociální problémy a často když se kouknu na ty svoje, tak jen mávnu rukou. Vidím zde spoustu bohatých rodin, kteří mají vše na co si vzpomenou ale jejich děti jsou vážně nemocné. Tady si sakra uvědomíte sami sebe a zamyslíte se nad svým životem, protože těch vjemů zde uvidíte denně mnoho.

Zahraničí mě utužilo

Jednoduše mě v životě moc věcí už nepřekvapí a z ničeho si nic nedělám. Jedu si takovým svým heslem, že když nejde o život jde vlastně o hovénko. Dostala jsem se do různých situací a ono potom zjistíte jak všechno do sebe zapadá a věci nějak dopadnou a kolikrát věci dopadnou lépe, když je budete méně řešit a budete se držet v pozitivním flow. Všechno jednoho dne pomine. I my tu jednou nebudeme a každý má svůj čas. Proto jsem si velmi uvědomila i smrt, která je naprosto přirozená a spousta lidí se jí bojí, přitom v některých kulturách smrt znamená vysvobození. Vidím politiku zde ale zároveň ve své zemi a tak můžu porovnávat. Život v zahraničí a sama mě jednoduše zodolnilo a mám nad věcmi jiný nadhled než kdybych se nikam nevydala.

Setkala jsem se s různými kulturami a poznala, že všichny lidi na světě jsou si podobní

Nikdy neposuzujte člověka podle toho odkud je, jako má barvu kůže a už vůbec jaké náboženství vyznává. Všude na světě jsou lidi idioti ale i ti, kteří budou podle vás sluníčka. V tom se utvrzuji ze své vlastní zkušenosti. Různorodá kulturnost ať už ve Španěslku, či tady. Kdybych byla zůstala pouze v Česku, nikdy bych nepoznala tolik různých kultur, náboženství a lidí z celého světa. Asi není jediný kout světa, který bych tady v UK nepotkala. U nás se každý děsí z bulharů a jiných uprchlíků z jiných koutů země, přitom nikdo nikdy pomali žádněho cizince z východní Asie za celý svůj život nepotkal a svůj názor si vytváří na základě zpráv z televize. Běžně pracuji s lidmi z Lybie či Palestiny o kterých našinec má děsivé předsudky. Ze své vlastní zkušenosti jsou tito lidé často lepší než kdejaký našinec.

Naučila jsem se finanční gramotnosti

Moje rodiče mi nikdy nedávali peníze jen tak pro nic za nic. Když jsem si chtěla něco dražšího koupit, musela jsem si na všehno vydělat. To mě naučilo vytrvalosti a umět si vydělat peníze a šetřit. Nicméně v zahraničí vás to nutí nad financemi uvažovat daleko více a kort zde v Anglii kde je všude tolik krásného zboží ale také poplatků za nájem, pojistku a tak dále. Pamatuji si na Ibize, kde jsem moc neutrácela. Ibiza je sice drahá co se bydlení týče ale zase člověk nic neutratí, protože kromě dvou větších obchodů se na celém ostrově nedalo kde utrácet. Mimo to jsem se za život setkala s různými situacemi, které by se mi v ČR snad ani nestali. Nikde na světě jsem nezažila tolik scamových podvoných telefonátů jako tady.. Naprosto běžně vám zde zavolá neznámé číslo, které se tváří jako policie nebo úřad a snaží se z vás dostat informace. Takže mě život v zahraničí naučil dávat si na finance pozor a vím jaká mohou být rizika.

Naučila se perfektní orientace

Vlastnost která se díky mému trajdání hodně vypilovala. Ať jsem kde jsem všude se bezproblému orientuji. Vlastně Liverpool znám už téměř na zpamět a GPS nepoužívám a v podstatě i po ČR ani ve Španělsku jsem GPS nikdy nepoužívala neboť mám velmi dobrou orientaci a velmi dobrou paměť na cesty kdy se málo kdy někde ztratím.

Umím žít s minimem věcí

Pamatuji si na mojí úplně první dovolenou k moři a obsah mých zavazadel. Neskutečné. Čím více jste mimo domov a čím více cestujete, tím méně toho potřebujete. Dneska bych na 14 ti denní dovolenou byla schopna jet s baťohem. Tím jak nemáte ustálené místo a víte, že se za chvíli budete zase stěhovat vás naučí nehromadit věci. Kolikrát ani nejde hromadit, protože není věci kam dát. Já osobně nemám ráda hromadění a mám ráda ve věcech pořádek ale život v zahraničí vás tohle naučí ač chcete nebo ne. S tím souvisí i šetření, jelikož nehromadíte, tak neutrácíte a peníze ušetříte.

Zážitky

Zážitky o kterých můžete vyprávět. Ať už pozitivní, tak ale i negativní. Jakmile opustíte vaši rodnou zem a vydáte se ven do neznáma budete zažívat nečekané momenty, situace na které do smrti nezapomenete. Ty zážitky z vás udělají lepšího a odolného člověka, protože si spoustu věcí uvědomíte a také prolomíte některé vaše strachy. Z každé mojí cesty někam mám nějaký zážitek a z vždycky jsem se vrátila jako jiný člověk. Cítila se o něco bohatší než moji vrstevníci a nemyslím finančne, myslím tím mentálně trochu jinde než moje okolí. 

Život musí být vyvážen a neexistuje abychom žili pouze v pozitivech. Nebyl by ten život nudný kdyby všechno mělo hladký průběh, kdyby zde nebyli rozdíly? Co mi život v zahraničí vzal bude o něco tenčí seznam protože upřímě se necítím, že by mi něčeho příliš bral. Všechno je vyvážené a i to špatné se časem stává pro něco dobré a tak vnímám všechno okolo včetně lidí. I ten nepříjemný člověk vám dá alespoň nějaký uvědomění, zkušenost, která vás posune.      

                                  

Moje rodina je příliš daleko

Každopýdně vše má své důvody a upřímě si nedokážu představit, kdybych naopak měla žít v domě s rodiči a asi ani ne někdě vedle. Cítím, že potřebuji volnost a postavit se na vlastní nohy a tvořit si vlastní rodinu. Ve svých 26 letech opravdu nemám potřeby aby mi rodiče stály za zády a ani nechci. Chci si řivot tvořit podle sebe. Nicméně rodiče mi občas chybí, ten reálný kontakt online svět nenahradí.

Pevnou půdu pod nohama

Uvědomuji si, že jsem sem jela úplně sama, tudíž není nikdo kdo by mi kryl záda v případě nějakých problémů. Ty rodiče zde prostě nejsou a vlastně ze začátku nikdo. Teď už je situace lepší, neboť mám přítele a i on tady je v cizí zemi sám, takže držíme při sobě a život je o něco lepší.

Nemohu mít zvíře dokud se neustálím

Vždycky jsem měla alespoň jedno zvířátko ale to po přestěhování do cizí země moc nehrozí a nebo ano ale bude mě zvíře do určité míry omezovat. Navíc takový pes v Anglii vůbec není levná záležitost. Také bych nebyla schopna se zvířeti na storpocent věnovat a zkrátka pořídit si zvíře chce větší úvahu a zodpovědnost. Já pevně věřím, že jednou si alespoň něco malého pořídím.                                                                    

Jsem zde úplně sama

Když někomu řeknu že jsem sem jela úplně sama ve spoustech lidí vzbuzuje jedinou odpověď, že jsem magor. No ale jak bych si asi splnila svůj sen, když nemám nikoho z okolí kdo by jel žít do cizí země. Jako upřímě já tohle vidím jako pozitivum než negativum. Sice jsem zde na všechno sama ale nadruhou stranu si život zde řídím sama a nemusím brát na nikoho ohled. Nicméně ta nevýhoda je v hledání nových přátel a začínání od nuly.

Možná někdo by sem napsal znevýhodnění jako cizinec ale s tím já osobně se zatím nesetkala. Já jsem se setkala většinou s pozitivním jednáním a spousta lidí naopak mě vidí jako zajímavého člověka a rádi se vyptávají na zajímavosti o mojí zemi. Opravdu jsem se nesetkala s jakoukoliv diskriminací vůči mé osobě, ať už při hledání bydlení tak i v práci. Vždycky se ke mě každý choval příjemně a myslím si, že je to hodně o vás jak vy sami se chováte k lidem ve vašem okolí. 

Pokud jste dočetli až do konce, jsem vám nesmírně vděčná a budu ráda když zanecháte malý komentář.