Na detailech záleží

 Ani nevíte jakou mám radost z toho, že si konečně mohu vyzdobit bydlení podle sebe a nikdo mi do toho nebude kecat. Náš byt je téměř vybavený a k jeho dokonalosti chybí už jen pár detailů. Jako například zrcadlo do koupelny a také dekorace. Můj přítel mi často navrhoval dát do místnosti pár pěkných obrazů a tak jsem se této myšlenky chytla. Prošla jsem již mnoho místních obchodů v Liverpoolu a nikde jsem nenarazila na tak pěkné plakáty, jako na eshopu www.posterstore.cz. Vím také sama, že nabídka v českých obchodech je také nic moc a většina obrazů v obchodech mě přijdou tak trochu kýč do interiéru.

Skandinávský eshop, nabízí stovky nádherných plakátů, všech různých stylů a velikostí, kde si každý najde přesně to, co se mu líbí a hodí do interiéru. Eshop je dostupný v mnoha evropských zemí, takže si můžete objednat i v případě, že žijete v jiné, což je v mém případě velká výhoda. Eshop nabízí moderná a cenově dostupné plakáty ale i rámečky. Každé úterý je na eshopu nová kolekce a už teď nabízí přes tisíc různých motivů a věřte mi nebo ne, měla jsem velký problém vybrat si a nakombinovat je tak, aby se k sobě hodily.

Pokud skutečně nevíte jak nakombinovat plakáty, aby mezi nimi byla harmonie, můžete se inspirovat na eshopu v sekci  ZEĎ INSPIRACE. Já sama jsem nahlédla, abych měla lehkou inspiraci, jak obrázky rozvěsit po zdi.

Plakáty se tisknou ve Švédsku a dřevo použité pro výrobu pochází z lesů, které splňují nejvyšší ekologické a sociální standardy, na které je kladen čím dál větší důraz hlavně v dnešní době.

Miluji přírodu, takže pro mě bylo zcela jasné, jaké plakáty si vyberu. Krásné plakáty na kterých je moře, vodopád, či les jsou to pravé, na co co se chci doma dívat. U mě na stěně taktéž nesmí chybět plakáty zvířat.

Samozřejmě vám ukážu můj vlastní výběr. Objednávka přišla zhruba během 3 až 4 dnů, přímo ke mě domu. Objednala jsem si několik plakátů a pár rámečků. Rámečky jsou hodně lehounké a jsou ze dřeva a tenkého plastu jako ochrana plakátu. Ano, jsou bez skla, díky bohu! Plakáty jsou vyťištěné na tvrdý papír a kvalitu tisku a grafiku mohu pochválit. Už teď vím, že do budoucna si pár motivů přikoupím. Zatím jsem vyvěsila pár plakátů na stěnu v obývacím pokoji a teď si tady tak sedím, kochám se a říkám se, jak ty plakáty moře náš obývací pokoj )plně rozzářily a černé rámečky tomu celému dodávají šmrnc, to vám teda povím.

Kam ale s těmi ostatními? Budu muset ještě více popřemýšlet ale chodba mi přijde jako dobrý nápad. Je to místo, které vidím jako první, tak si myslím, že by mělo dělat dojem.

V rámci spolupráce mi byl nabídnutá 35% sleva pro mé čtenáře na celý sortiment, po vložení kódu:  

TZH35

 

Tak sbohem dome! Jaký byl můj život v britském sharehousu?

 Můj život se zase o něco posunul. Letos už od začátku roku cítím, že chci udělat nějakou změnu. Potřebuji aby se život zase hýbal a něco se dělo. Tak si tu sedím v poloprázdném bytě a sepisuji tento článek a přemýšlím nad důvody proč se stěhuji.

Na podzim roku 2019, kdy jsem odletěla do Anglie jsem neměla absolutně tušení, kde vůbec budu bydlet. Měla jsem v sobě hodně předsudků o životě v Anglii na základě zpětné vazby lidí na internetových diskuzích a čekala jen to nejhorší a vůbec bych ani nepomyslela nad tím, že bych se zde někdy usadila.

Člověk míní, život mění...

Momentálně mi zbývá posledních pár dní života v sharehousu, což je zde v Anglii nejčastější ubytování do kterého přijdete na počátcích vašeho života v Anglii. Share house je jednoduše bydlení, kde sdílíte kuchyň a koupelnu ještě s dalšími lidmi. Mohu říct, že já jsem měla obrovské štěstí na lidi a vůbec co jsem tady, mám pocit doprovázeného štěstí od té doby co jsem sem vůbec přiletěla. Uvidíte jak málo lidí je čistotných a vede spořádaný život.

Řadový dům ve kterým bydlím je vybaven třemi záchody, velkou kuchyní včetně dvou lednic, takže si navzájem nikdo nevadíme ale prostě to víte, tohle do nekonečna nejde a mít dům či byt pro sebe je zkrátka k nezaplacení. Od začátku až doteď bydlím s fajn lidmi, kteří si po sobě uklízí a život vedle nich je naprosto bez problémů, což na sharehousech není zvykem. Jenom už nás tady je jednoduše dost a navíc nikdy nevíte do budoucna, koho vám do baráku nastěhují. Hned na začátku mého pobytu v Anglii jsem si navíc našla přítele, se kterým mám doteď vztah, takže po dvouletém vztahu nás napadlo, proč tedy nejít bydlet spolu.

 Pokud je člověk sám, sharehouse je podle mě skvělu volbou, kdy se nemusíte o nic starat. Vodu a energie máte v ceně nájmu a můžete protočit vody kolik chcete a elektřiny též. Samo o sobě spousta těchto sharehouse domů není ekonomických a kdo to všechno platí, čert ví.

Já za sebe jsem se zde cítila vždycky velmi dobře. Klid, teplo, pohoda a nikdo mě neotravoval, což v jsem v Česku v baráku s rodiči prostě neměla. 

Abych přišla k bodům co mě mě zde vadí jsou maximálně něktří sousedé a celkově špatná lokalita, divnolidi a všude se povalující odpadky a tím pádem živná půda pro potkany. Kriminalita v této čtvrti dosahuje tisíců nahlášených trestných činů od února do dubna [dle statistiky na internetu]. Vidíte to na lidech, vidíte to na ulicích a okolí domu je občas šílené, ač i přesto to zde mám z určitého pohledu ráda. Drogy si koupíte pomali v každém domě. Ač jsou sousedi magoři, mají dobré srdce a kdykoliv mi pomohli, když jsem něco potřebovala. Přes vysokou kriminalitu jsem se zde nikdy nebála a to ani v noci, nicméně sama v domě bych zde delší dobu žít nechtěla. Špatná čtvrt je tedy největším důvodem mého stěhování a oheň za zdmi našeho domu byla pro mě poslední kapka. Žijí zde lidi, kteří nemají co ztratit a kvůli sfetovaným idiotům se můžete dostat do patálie raz dva. Nebaví mě přemýšlet a pořád kontrolovat jestli mi do rána někdo nerozfláká auto nebo jestli někdo ze sousedů zase něco nepodpálí či nepoškodí.

Podobné a ještě horší čtvrtě najdete všude v Anglii ve větších městech ale bát se zde projít opravdu nemusíte.

Kdyby vás zajímalo kolik stojí bydlení v tomto typu bydlení, tak zde v Liverpoolu a okolí vyjde na měsíc zhruba 320£ včetně energií, vody a internetu. Má to zde své pro i proti.

Než se odsud definitivně odstěhuji, mohla bych vám alespoň ukázat něco málo z toho, jak to na sharehousu kde bydlím já vůbec vypadá. 

Na první fotografii můžete vidět pohled když vstoupím do domu. Myslím si, taková normálka staršího britského řadového domku. Některé domy jsou horší, některé lepší. Vždy záleží na lidech jací se v domě sejdou.

Poměrně prostorná ale velmi jednoduchá jídelna, kde se dá i cvičit. Spousta majitelů v sharehousech jídelnu úplně zruší a udělá z ní další pokoj, viděla jsem již spoustu takových domů.

Z jídelny můžete koukat na mini plácek, který je velmi typický pro řadové domky. Je teda pořádně zarostlý ale jelikož se stěhuji, mohu se na nějaké trhání plevele víte co..

Rozhodně nesmím opomenout kuchyň, která disponuje dvěmi sporáky a dvěmi umyvadly a dvěmi lednicemi. Ve velkém počtu lidí se kuchyň urdžuje hodně špatně ale musím pochválit osazenstvo, protože si každý po sobě nádobí umývá a v dřezu nic nenechává.

Hned za kuchyní se nachází prací místnost se záchodem a taktéž bojler.

Za každými zavřenými dveřmi se nachází pokoj ve kterém někdo bydlí. 

Hned v patře se nachází dvě koupelny. Jedna koupelna má vanu, druhá sprchu ale problém nastává, když se dva naráz chtějí umýt a pustí jak sprchu, tak i vanu, jeden se většinou neumyje kvůli malému nebo žádnému proudu vody. 

Britská architektura je krásná ale na druhou stranu občas nepochopitelná a vy si říkáte, kdo tohle sakra vymyslel. Občas se totiž v domech setkáte s něčím co vás zarazí. Nicméně náš dům je v tomto případě v pohodě.

Na závěr ukážu i můj pokoj, který jsem vůbec neuklízela a nijak nerovnala. Velikostně má pokoj cca 4 x 4 metrů a mám v něm jednu šatní skříň, komodu, noční stolek a double postel.

Jak můžete vidět od pohledu lze poznat horší čtvrť, nicméně takhle na fotce stejně nelze vidět ty detaily a bordel. Takovýchto ulic se stejnými domy je po celém Liverpoolu tisíce a věřte, že ze začátku najít náš dům nebylo vždy jednoduché. 

Šmátrám tak ve fotkách a nacházím příklady toho, jaký bordel nekteří pravidelně vytváří hned vedle svého domu.

V pouhé jedné ulici žijí totálně ruznorodí a odlišní lidé. Prasata ale i normální lidé, kteří se o svůj dům starají a ztracené duše, kteří absolutně netuší.

Já vám chci ukázat realitu, abyste viděli jak není vše doopravdy tak krásné jak se prezentuje na sociálních sítích ale ani tak hrozné a nebezpečné, jak se v médiích říká.

Některé ztracené duše si opravdu neuvědomují nepořádek a je jim naprosto jedno v čem žijí.

Setkání se s různorodostí a jinými kulturami a lidmi vás hodně utuží a v životě vás pak málo co zaskočí. Mimochodem ten bordel dělají především britové a ne, nechci hájit cizince. I ti dělají bordel ale britové převažují a navíc oni často jsou ti, kteří nemají co ztratit a ani policie si s nimi neví rady, takže volat na ně policii absolutně nemá význam.

Na závěr chci říct. Moje zkušenost s bydlením v sharehousu byla z větší části pozitivní. Našla jsem zde domov po dobu necelých 2 let. Seznámila jsem se s novými lidmi, žila jsem zde bez starostí a jako první bydlení bylo toto místo naprosto fajn. Nicméně, život jde dál.

Tak sbohem dome!

Toulky po Peak District, vesnička Edale odkud vše začíná

 Po delší době jsem tady zase s výletem po Anglii. Tento výlet  jsem uskutečnila v březnu, kdy počasí ještě nebylo nic moc.

Peak District, lokalita v Derbyshire, mezi Manchesterem a Sheffieldem. Hodně dlouho mě toto místo lákalo protože zde uvidíte krásný anglický venkov kde jsou jen malinkaté vesničky uprostřed vysokých kopců, široko daleko minimum civilizace, jen ovce, krávy a krásná příroda. Peak District je na několik návštěv a nacházejí se zde různá zajímavá místa. Jsou tu vodopády, hory, jeskyně, přehrady, jezera, lesy no prostě nádherná příroda od civilizace dál. 

Ráno jsem se vzbudila a řekla jsem si jedu, protože ty činy jsou daleko důležitější než sliby a říkání si, až to skončí... Nasedla jsem brzy ráno do auta a mířila si to směrem do vesničky Edale, odkud začal můj první výlet v Peak Districtu. Budete se divit ale potkala jsem zde spoustu lidí, kteří také nebyli lokální, takže pohoda, nebyla jsem jediný buřič.

Bylo po zimě, takže příroda je dost podmáčená a počasí nevyzpytatelné, navíc ten týden tady řádil dost silný vítr, který mě blázna, od výletu sem rozhodně neodradil.

Sama po dlouhé době v přírodě a můj úplně první větší trek tady v Anglii. Vůbec jsem neměla mapu kudy přesně půjdu, jenom jsem si tak pomysleně vymyslela trasu díky google maps. Google maps fungovali tak na 50%, někde totiž vůbec nebyl signál, takže jsem se řídila svojí intuicí, vyšlapanými cestami a lidmi které jsem potkala. 

Trasa kterou jsem šla já, byla celkem náročná přes potoky, kameny se šplháním a ne úplně značená, zato jsem se dostala na místa kam nechodí zas tolik lidí. Po cestě se ke mě přidali dva kluci, angličani a kupodivu i oni byli z Liverpoolu.

Krajina zde je kopcovitá s minimem lesů. Tolik lesů jako je například u nás, zde v Anglii není tolik bežných. Kopce často posety dobytkem jako ovce a skot a často jejich ohradami procházíte. Dobytek si vás většinou nevšímá a pokud se přiblížíte, tak prchá pryč. 

V údolí tekla řeka, která měla naoranžovělý nádech, což mi přišlo zajímavé a je to díky velkým rašeliništím na vrchu kopců. No a do jednoho z rašelinišť jsem i nechtěně stoupla a probořila se v něm až po kolena. Upřímě tohle ve mě vzbudilo trochu trauma jak mi tu nohu vcuclo. Ano v Británii najdete velké množství rašelinišť a jedno nejhlubší se nachází ve Skotsku.

 Krajinky za mě úchvatné i přes lehkou nepřízeň počasí. Říkám lehkou protože nepršelo, jen chvílemi mrholilo. Tady v Anglii totiž není vůbec jednoduché určit jaké bude počasí během celého dne protože se počasí často mění. I dkyž za tu dobu co zde bydlím jsem se dle určitých jevů naučila vysledovat zhruba jak bude.

Kdo žijete v UK rozhodně doporučuji sem zajet protože budete nadšení. Přímo do Edale jezdí vlak, který podle mě jezdí do Manchasteru či na druhou stranu do Sheffieldu. Takže dostupnost toho místa není závislá pouze na autě, nicméně auto je pohodlnější varianta.

Cesta nahoru vedla prostě po hrbolatých neoznačenách cestách a ano i tudy vede oficiální stezka.

Bylo po zimě a úpřímě jsem očekávala horší terén. Teď v toto období kdy máme už květen budou stezky schůdnější a určitě se sem opět vydám. Mám toho na seznamu totiž spousty a letošní rok chci objevovat místa tady v Británii.

Jak můžete vidět, nahoře byl ještě sníh a poměrně silný vítr. Někde byli cesty, místami vůbec a to se mi stalo osudným, neboť jsem stoupla do rašeliniště. Těch je tady opravdu hodně a někde kde právě nevede cesta je risk že do něj stoupnete.

Ze shora se line nádherný výhled do údolí, vzdálené vesničky a na kopci se dále můžete vydat směrem kam budete chtíl pokračovat. Kdyby tolik nefoukalo, urřitě bych zde poseděla ale to se v tu dobu nedalo.

Na to, že jsem neměla buhvíjaké vybavení, ušla jsem přes 20 km a ani se nezapotila. V lepším počasí bych samozřejmě bývala šla dál. Dva angličani, kteří se ke mě přidaly šly dál ještě na Mamtor ale to už jsem vzdala a vydala se směrem k autu protože začalo dost pršet. Ono britové jsou hodně otužilý a není výjimka, když v lednu potkáte na ulici lidi v krátkých rukávech a o dětech ani nemluvím, ty též rodiče moc teple neoblíkají. Takže ňáký deštík místním plány rozhodně nerozhodí.

Outdorové vybavení u mě tedy moc nehrozilo, co ale musím říct, tak trekové boty byli skutečně voděodolné a moje nohy komplet suché i přes zabořením se do bláta. Boty jsou podle mě nejdůležitější pokud se chystáte na trek. Je jedno jaké budete mít kalhoty či jestli budete mít termo prádlo nebo ne ale pokud máte špatnou obuv, tak vám termoprádlo bude prd platné.

Naprosto miluji okukovat místní kamené domečky, které jsou k vidění hlavně na vesnicích. Prostě pastva pro oči, teď do toho šero, pršavo a hned si přijdete jak někde ve filmu. Ve vesničce Edale byla otevřena jedna kavárna, kde si můžete dát něco k pití i zakousnutí a na konci výletu ten čaj s mlékem a ňejaká buchta opravdu bodli.

Jak teď listuji všemi těmi fotkami, tak mě úplně láká se sem zase vydat. Třeba popojet o kousek dál a prozkoumat další část Peak Districtu.

Úlovky ze sekáče [Charity shop]

 Abych byla upřímná, tak se moje nákupy oblečení smrskly na úplné minimum. Po tom co rozvolnili restrikce a my už v klidu můžeme do obchodů, já jsem zůstala pěkně v klídku doma, než abych se někde tísnila mezi stovkou lidí, kvůli jednomu kusu hadru. Davy lidí mi nedělají dobře, nemám to ráda a upřímně raději půjdu do přírody, než abych vymetala obchody. Ne kvůli obav z nemoci, prostě nemám to ráda.

Nicméně konečně otevřeli všechny obchody, včetně Charity shops, tak se zde nazývají sekáče. Dva second handy mám hned v ulici kde bydlím a tak jsem se šla mrknout, protože je mi jasné, že během locdownu nashromáždili spousty nového oblečení, což může být dobrá šance ulovit něco pěkného.

Málokdy jsem si v sekáči koupila kalhoty, většinou zde kupuji vršky, různé halenky, svetříky, trika a upřímně ani boty jsem zde nikdy nekoupila. Nicméně ty halenky, topy bývají pěkné, neponičené a podle mě spousta vršků není vůbec nebo málo nošených. Jako v porovnání kdybych v Zaře dala za jednu umělotinovou halenku 10£ a více, verzus v sekáčích za totožné oblečení 2£, někdy i lepších značek a materiálu.

První kousek obyčejné triko s hadím vzorem, které je původně z H&M, stálo 2£

Černé obyčejné triko s aplikací květin, je jednoduché univerzílní ke všemu, též za 2£.

Letní lehká halenka, pod kterou je vhodné tílko. Tento kousek se mi fakt moc líbí a je původem z Next. Cena 1,50£

Jednoduché černé tílko s řetízkovými ramínky, cena 1,50£. Jednoduché, ke všemu.

Po zkušenostech, jaké oblečení v místních sekáčích nacházím, mě nakupování nového oblečení vůbec neláká a přijde mi to celé jako vyhozené peníze, za které si raději koupím benzín a pojedu někam na výlet, než abych lítala hodiny po obchodech a hromadila. Z takovýchto nákupů já osobně mám daleko větší radost a když mi něco nesedne, tak mi toho není tolik líto.

Co vy? Nakupujete v second handech, na Vinted apod. nebo představa onošeného oblečení se vám hnusí?

Co mi život v zahraničí dal verzus co mi vzal

  Venku zase prší, oproti dubnu kdy pomali nepadla ani kapka. Tento týden jsem si dala za úkol popřemýšlet nad svým životem a dát si dohromady pár bodů o tom co mi život v zahraničí dal verzus co mi vzal.

V zahraničí si vlastně tvoříte váš vlastní život a úplně od nuly.

Kdo mě čte či sleduje delší dobu, ví že můj život se v podstatě od 18 let ubírá k životu za hranicemi. Začalo to v 18 ti letech, kdy jsem se poprvé a sama vydala letadlem do Španělska za úplně cizími lidmi. Nikdy jsem se nebála, to mohu skutečně potvrdit. Vždycky jsem věděla a věřila v to, že se mi nic nestane a vždycky jsem mávla rukou nad radami "chytrých lidí" z okolí, protože jsem si věřila a v hloubi duše věděla že se nic nestane a i kdyby, na úkor všeho dobrodružství to bude stát za to. Vždycky jsem byla tak trochu samorost a věci museli jít podle mě a nedejbože kdyby mi někdo kazil plány. Spousta lidí z okolí i cizích mi kdysi říkalo; je to nebezpečný, ukradnou ti dokumenty, dávej bacha aby ti někdo něco nedal do jídla, ty jsi šílená a sama, támhle někdo tě někam zatáhne a milion dalších rad. Cožpak si myslíte, že bych si někdy brala příklad z lidí a brala vážně chytré rady těch, kteří sami za celý život nikde nebyli? Nikdy! Ani rady svých rodičů! Ti mi naštěstí nikdy nic nerozmlouvali, nikdy nic nezakazovali a věřili mi, že vím co dělám a proč to dělám.

Berte si rady od těch, kteří jsou pro vás inspirací a motivací a ne do těch, kteří vás demotivují a pouze ve vás vzbuzují strach. Položte si otízku, jestli vy byste chtěli být jako oni.

Domluvím se plynule dvoumi jazyky

Španělsky jsem se naučila během mých pobytů ve Španělsku, kam jsem pravidelně cca 6 let cestovala několikrát do roka a k posledu i pracovala. Naučila jsem se jí z naprosté nuly a bez jakékoliv učebnice, či kurzů. Španělsky se domluvím naprosto bez problému a rozumím 90%. Španělštinu začínám lehce ztrácet ale díky španělsky mluvícím kolegům v práci mám i tak možnost si ji aspoň udržovat.

Moje angličtina ze školy byla průměrná a to co jsem se ve škole učila několik let mi zpočátku zde v Anglii nestačilo. Řekla bych, že nám v ČR chybí konverzace v angličtině. Ve škole se sice učíme do podrobna gramatiku ale kdzyž se nás někdo na něco zeptá na ulici, tak spousta lidí neumí reagovat. Proto se držím odzkoušeného názoru, abyste jeli do cizí země, klidně do Německa a zkusili na ně angličtinu a vyzkoušeli si mluvit. Nad to není žádný kurz. Prostě mluvit s cizinci a držet se dál od Čechů.

Z vlastní zkušenosti vnímám velmi důležité umět porozumět. Například tady v Anglii téměř nenarazíte na přesnou spisovnou ajinu, tak jak jsme se ji učili ve škole. V každém kraji v Británii používají svůj slang a každý třetí na ulici je cizinec který si nese svůj accent a tyhle lidi běžně pracují na úřadech a všude jidne. Jazyky vnímám jako obrovskou výhodu, s tím, že i kdybych se někdy do budoucna vrátila do ČR, hned mám více otevřené dveře co se práce týče.

Dosáhla jsem lepších pracovních možností

V Anglii je jedna věc kterou mohu vyzdvyhnout a tou jsou obrovské pracovní příležitosti. Pokud jste schopný, pracovitý a přemýšlí vám to a chsete pracovat, máte neomezené pracovní možnosti a nikdo se vás neptá co máte vystudováno. Například moje osobní zkušenost je taková, že kam bych se v Česku hrabala roky jsem se zde na lepší pozici dostala za pár měsíců. Lidi si vás všimnou a ocení pokud vám to uvažuje. Práce zde mi dala samozřejmě i nové zkušenosti.

Být spokojená a vděčná

Spousta z nás která nikdy nikde nebyla, i já jsem si to myslela, že v zahraničí je všechno daleko lepší. Ano, sledujeme televizi, videa, názory okolí na základě čehož se nám vytváří předsudky. Když potom v dané zemi žijete zjistíte, že realita je úplně jiná. Všude je něco špatně ale i naopak lépe. Během svého života jsem měla možnost poznat neuvěřitelné množství různých lidí a kolikrát dost divných ale i zajímavých lidí, příjemých ale i ti co z vás vysají všechnu energii. Vždycky se ale koukám sama na sebe a snažím se na všech věcech vidět pozitiva. Často se setkávám s lidmi, kteří mají různé sociální problémy a často když se kouknu na ty svoje, tak jen mávnu rukou. Vidím zde spoustu bohatých rodin, kteří mají vše na co si vzpomenou ale jejich děti jsou vážně nemocné. Tady si sakra uvědomíte sami sebe a zamyslíte se nad svým životem, protože těch vjemů zde uvidíte denně mnoho.

Zahraničí mě utužilo

Jednoduše mě v životě moc věcí už nepřekvapí a z ničeho si nic nedělám. Jedu si takovým svým heslem, že když nejde o život jde vlastně o hovénko. Dostala jsem se do různých situací a ono potom zjistíte jak všechno do sebe zapadá a věci nějak dopadnou a kolikrát věci dopadnou lépe, když je budete méně řešit a budete se držet v pozitivním flow. Všechno jednoho dne pomine. I my tu jednou nebudeme a každý má svůj čas. Proto jsem si velmi uvědomila i smrt, která je naprosto přirozená a spousta lidí se jí bojí, přitom v některých kulturách smrt znamená vysvobození. Vidím politiku zde ale zároveň ve své zemi a tak můžu porovnávat. Život v zahraničí a sama mě jednoduše zodolnilo a mám nad věcmi jiný nadhled než kdybych se nikam nevydala.

Setkala jsem se s různými kulturami a poznala, že všichny lidi na světě jsou si podobní

Nikdy neposuzujte člověka podle toho odkud je, jako má barvu kůže a už vůbec jaké náboženství vyznává. Všude na světě jsou lidi idioti ale i ti, kteří budou podle vás sluníčka. V tom se utvrzuji ze své vlastní zkušenosti. Různorodá kulturnost ať už ve Španěslku, či tady. Kdybych byla zůstala pouze v Česku, nikdy bych nepoznala tolik různých kultur, náboženství a lidí z celého světa. Asi není jediný kout světa, který bych tady v UK nepotkala. U nás se každý děsí z bulharů a jiných uprchlíků z jiných koutů země, přitom nikdo nikdy pomali žádněho cizince z východní Asie za celý svůj život nepotkal a svůj názor si vytváří na základě zpráv z televize. Běžně pracuji s lidmi z Lybie či Palestiny o kterých našinec má děsivé předsudky. Ze své vlastní zkušenosti jsou tito lidé často lepší než kdejaký našinec.

Naučila jsem se finanční gramotnosti

Moje rodiče mi nikdy nedávali peníze jen tak pro nic za nic. Když jsem si chtěla něco dražšího koupit, musela jsem si na všehno vydělat. To mě naučilo vytrvalosti a umět si vydělat peníze a šetřit. Nicméně v zahraničí vás to nutí nad financemi uvažovat daleko více a kort zde v Anglii kde je všude tolik krásného zboží ale také poplatků za nájem, pojistku a tak dále. Pamatuji si na Ibize, kde jsem moc neutrácela. Ibiza je sice drahá co se bydlení týče ale zase člověk nic neutratí, protože kromě dvou větších obchodů se na celém ostrově nedalo kde utrácet. Mimo to jsem se za život setkala s různými situacemi, které by se mi v ČR snad ani nestali. Nikde na světě jsem nezažila tolik scamových podvoných telefonátů jako tady.. Naprosto běžně vám zde zavolá neznámé číslo, které se tváří jako policie nebo úřad a snaží se z vás dostat informace. Takže mě život v zahraničí naučil dávat si na finance pozor a vím jaká mohou být rizika.

Naučila se perfektní orientace

Vlastnost která se díky mému trajdání hodně vypilovala. Ať jsem kde jsem všude se bezproblému orientuji. Vlastně Liverpool znám už téměř na zpamět a GPS nepoužívám a v podstatě i po ČR ani ve Španělsku jsem GPS nikdy nepoužívala neboť mám velmi dobrou orientaci a velmi dobrou paměť na cesty kdy se málo kdy někde ztratím.

Umím žít s minimem věcí

Pamatuji si na mojí úplně první dovolenou k moři a obsah mých zavazadel. Neskutečné. Čím více jste mimo domov a čím více cestujete, tím méně toho potřebujete. Dneska bych na 14 ti denní dovolenou byla schopna jet s baťohem. Tím jak nemáte ustálené místo a víte, že se za chvíli budete zase stěhovat vás naučí nehromadit věci. Kolikrát ani nejde hromadit, protože není věci kam dát. Já osobně nemám ráda hromadění a mám ráda ve věcech pořádek ale život v zahraničí vás tohle naučí ač chcete nebo ne. S tím souvisí i šetření, jelikož nehromadíte, tak neutrácíte a peníze ušetříte.

Zážitky

Zážitky o kterých můžete vyprávět. Ať už pozitivní, tak ale i negativní. Jakmile opustíte vaši rodnou zem a vydáte se ven do neznáma budete zažívat nečekané momenty, situace na které do smrti nezapomenete. Ty zážitky z vás udělají lepšího a odolného člověka, protože si spoustu věcí uvědomíte a také prolomíte některé vaše strachy. Z každé mojí cesty někam mám nějaký zážitek a z vždycky jsem se vrátila jako jiný člověk. Cítila se o něco bohatší než moji vrstevníci a nemyslím finančne, myslím tím mentálně trochu jinde než moje okolí. 

Život musí být vyvážen a neexistuje abychom žili pouze v pozitivech. Nebyl by ten život nudný kdyby všechno mělo hladký průběh, kdyby zde nebyli rozdíly? Co mi život v zahraničí vzal bude o něco tenčí seznam protože upřímě se necítím, že by mi něčeho příliš bral. Všechno je vyvážené a i to špatné se časem stává pro něco dobré a tak vnímám všechno okolo včetně lidí. I ten nepříjemný člověk vám dá alespoň nějaký uvědomění, zkušenost, která vás posune.      

                                  

Moje rodina je příliš daleko

Každopýdně vše má své důvody a upřímě si nedokážu představit, kdybych naopak měla žít v domě s rodiči a asi ani ne někdě vedle. Cítím, že potřebuji volnost a postavit se na vlastní nohy a tvořit si vlastní rodinu. Ve svých 26 letech opravdu nemám potřeby aby mi rodiče stály za zády a ani nechci. Chci si řivot tvořit podle sebe. Nicméně rodiče mi občas chybí, ten reálný kontakt online svět nenahradí.

Pevnou půdu pod nohama

Uvědomuji si, že jsem sem jela úplně sama, tudíž není nikdo kdo by mi kryl záda v případě nějakých problémů. Ty rodiče zde prostě nejsou a vlastně ze začátku nikdo. Teď už je situace lepší, neboť mám přítele a i on tady je v cizí zemi sám, takže držíme při sobě a život je o něco lepší.

Nemohu mít zvíře dokud se neustálím

Vždycky jsem měla alespoň jedno zvířátko ale to po přestěhování do cizí země moc nehrozí a nebo ano ale bude mě zvíře do určité míry omezovat. Navíc takový pes v Anglii vůbec není levná záležitost. Také bych nebyla schopna se zvířeti na storpocent věnovat a zkrátka pořídit si zvíře chce větší úvahu a zodpovědnost. Já pevně věřím, že jednou si alespoň něco malého pořídím.                                                                    

Jsem zde úplně sama

Když někomu řeknu že jsem sem jela úplně sama ve spoustech lidí vzbuzuje jedinou odpověď, že jsem magor. No ale jak bych si asi splnila svůj sen, když nemám nikoho z okolí kdo by jel žít do cizí země. Jako upřímě já tohle vidím jako pozitivum než negativum. Sice jsem zde na všechno sama ale nadruhou stranu si život zde řídím sama a nemusím brát na nikoho ohled. Nicméně ta nevýhoda je v hledání nových přátel a začínání od nuly.

Možná někdo by sem napsal znevýhodnění jako cizinec ale s tím já osobně se zatím nesetkala. Já jsem se setkala většinou s pozitivním jednáním a spousta lidí naopak mě vidí jako zajímavého člověka a rádi se vyptávají na zajímavosti o mojí zemi. Opravdu jsem se nesetkala s jakoukoliv diskriminací vůči mé osobě, ať už při hledání bydlení tak i v práci. Vždycky se ke mě každý choval příjemně a myslím si, že je to hodně o vás jak vy sami se chováte k lidem ve vašem okolí. 

Pokud jste dočetli až do konce, jsem vám nesmírně vděčná a budu ráda když zanecháte malý komentář.